Bedla vysoká

BEDLA VYSOKÁ/ BEDLA VYSOKÁ Lepiota procera (SCOP. ex FR.) KUMM. Syn.: Macrolepiota procera (SCOP. ex FR.) SlNG.
Klobouk je široký 90-320mm, v mládí palicovitě uzavřený, protáhle vejčitý, později kuželovitě sklenutý až deštníkovitě rozložený s nízkým, zaobleným tmavším hrbolkem uprostřed. Mladé plodničky mají klobouk celý nahnědlý, růstem jeho pokožka puká a v soustředných kruzích se vytvářejí nepravidelně rozložené, odstáté, plstnaté, velké, hnědé šupiny. Pod nimi je pleťově světle hnědá plstnatá pokožka, která je na okraji klobouku světlejší. Lupeny jsou bílé (bělavé), velmi vysoké (až 20 mm), husté, tenké, vyklenuté, u třené volné (odsedlé) a na okraji klobouku zaoblené. Třen je vysoký 180-400mm a tlustý 28-40 mm, přímý, dutý, dole cibulovitě ztluštělý, v mládí celý hnědavý, později rozpukaný. V horní třetině má bělavý, kožovitý, posuvný prsten s dvojitým ostřím. Dužnina je bělavá, suchá a neměnící se. V klobouku je často jemná až vatovitá, ve třeni vláknitá. Příjemně voní, je velmi ' chutná a málo červiví. Výtrusy jsou velké 16-20 x 10-13 nm, elipsoidní, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý. Bedla vysoká roste od července do října, někdy i do listopadu, nejvíce však v září. Často vyrůstá ve skupinách ve vysoké trávě lesních pasek, na okraji lesů listnatých i jehličnatých, nejvíce však ve smíšených lesích. Je to jedlá, velmi dobrá houba a dnes ji houbaři běžně sbírají k jídlu. Výtečné jsou její klobouky obalované a smažené na oleji nebo ještě uzavřené plněné masem • a zapékané. Je vhodná do houbových smaženic. Špatně se suší. Spodek třeně (u starších plodnic i celé třeně) se z kuchyňské úpravy vyřazuje. Je to naše nejvyšší lupenatá houba (byl nalezen exemplář vysoký 520 mm), která svým vzhledem přitahuje zájem návštěvníků lesa i houbařských výstav. Zaměnit ji s jedovatými houbami by se zdálo nemožné, ale opak je pravdou. Místo bedel byly sbírány muchomůrky panterové nebo i zelené. Bedle vysoké se lidově říká bedla jedlá, ale jedlých bedel je více. Některé jsou malé a drobné, ale jiné tvoří dosti velké plodnice, které jsou chutné a v kuchyni dobře použitelné. Je to např. bedla odřená ILepiota excoriaía (SCHAEFF. ex FR.) KUMM./, která je celá bílá s vystouplým hnědým středem klo¬bouku. Prsten má posunovatelný. Další větší bedla je bedla zardělá /Lepiota leuco-thites(Vm) P. D. ORTON/. Je též bílá, prsten má pomíjivý. Růžovými lupeny se podobá žampionům. Některé drobné bedly však obsahují amatoxiny a jsou jedovaté. Bedla vysoká nemá mnoho lidových názvů. Kolem Prahy se jí říkalo bedle, na Chodsku paraple, někde paraplíčko.

Opravdu, najít v lese bedlu, nebo dokonce skupinku bedel je nádherný zážitek. Už jen to, že na rozdíl od ostatních hub je bedla obvykle docela dobře vidět, díky své velikosti. A barvě, ono je ta šedavá dost dobře vidět na zeleném lesním pozadí.