Kuřátka žlutá / Strapačka zlatožltá

Ramaria aurea (SCHAEFF. ex FR.) QUÉL. Plodnice bývá vysoká 60-100 mm a široká 70-140 mm, masitá, keříčkovitě větvená. Z pevného základu vyrůstá bohatě větvený útvar. Konečné větévky jsou na krajích tupé a jemně kuželovitě zoubkaté. Dužnina je téměř čistě bílá,"chutná avonná. Výtrusy jsou velké 10—13 x 4—5 jim, elipsoidní, na povrchu bradavči-té, žlutě okrové. Výtrusný prach je žlutavý až žlutě okrový.
Kuřátka zlatá rostou převážně v listnatých lesích, zejména pod duby a habry, hlavně v letních měsících (červenec, srpen), i když se mohou objevit od června do října.
Kuřátka zlatá jsou jedlá a místy velmi ceněná houba, dobře využitelná y kuchyni. Prodávají se na trhu. Celkem dobře se přepravují. Jsou dosti tuhá, a proto je nutno je dostatečně tepelně upravit. Vhodná jsou pro úpravu podle kuchařských předpisů podobných jako pro kuřátka květáková (např. zadělávané dršťky nebo dršťková polévka). Zaměnit je s jedovatými houbami prakticky nelze. Podobají se jiným druhům kuřátek, zejména jedlým kuřátkům žlutým /Ramaria flava (SCHAEF. ex FR.) QUÉL./ nebo kuřátkům sličným I Ramaria formosa (PERS. ex FR.) QUÉL/, která jsou těžko stravitelná a nahořklá. Některá další kuřátka jsou nejedlá, jsou však většinou drobnější. Mnoho začátečníků je mylně zaměňuje za houbičku krásnorůžek lepkavý ICalocera viscosa (PERS. ex FR.) FR/, která tvoří pomerančově žluté až oranžové plodničky, většinou jen s několika větévkami (zobrazen na tabuli vpravo dole). Jiná pojmenování mívají kuřátka zlatá podle místních zvyklostí, např. někde se nazývají zlatožlutá. V poslední době se tato kuřátka označují latinsky jako Ramaria flavescens (SCHAEFF.) PETERSEN. Lidově se jim někdy říkalo kozí brada, pazourky nebo prstíčky.