Předmluva konec

Výběr druhů, stejně jako obsah a formu informací, jsme zaměřili tak, aby příručka co nejlépe posloužila lidem, kteří přicházejí do styku s houbami při své práci, tj. při sběru, prodeji, nákupu a zpracování hub, a kteří se proio musí podrobit zkoušce před komisí ustanovenou okresním nebo krajským hygienikem. Příručka poslouží i čtenářům, kteří rádi sbírají houby, a proto chtějí stručnou a přístupnou formou získat základní důležité znalosti o praktickém houbaření, především naučit se znát důležité jedlé a hlavní jedovaté druhy hub.
Příručka obsahuje 100 barevných tabulí hub s příslušnými popisy. Je v ní především vyobrazeno a popsáno 66 druhů tržních, tzv. kodexových hub, které se smějí v ČSSR prodávat na trzích a různě průmyslově zpracovávat. Seznam těchto druhů tvoří součást čs. státní normy jakosti pro čerstvé houby (ČSN 46 3195), V žádné dosud vyšlé houbařské publikaci nejsou tyto druhy souborně uvedeny, Předpokládáme tedy, že tento výběr uvítají především ti, kteří mají úspěšně složit zkoušky ze základních znalostí hub. Dále jsou zde uvedeny hlavní jedovaté houby a tzv. dvojníky, tj. druhy, s nimiž se tržní houby dají snadno zaměnit. Jejich znalost se rovněž požaduje u zkoušek. Pro čtenáře, jimž je houbaření zábavou, jsou uvedeny ještě další houbařsky zajímavé jedlé druhy hub. Jejich výběr je vymezen rozsahem obrazové části, tj. počtem 100 tabulí.
Jsme si vědomi toho, že počet kolem 100 druhů hub není při druhovém bohatství hub našich lesů a luk dostatečný. Volili jsme však možnost zobrazit na jed-, né tabuli jen jeden druh (kromě několika výjimek) tak, aby bylo možné u každé-ho druhu zobrazit plodnice různého stáří, popřípadě zachytit i nejobvyklejší tvarové a barevné odchylky.
Abychom mohli co nejvěrněji vystihnout tvar i barvu zobrazovaných hub,: potřebovali jsme velké množství čerstvých a kvalitních plodnic. Bylo to značně' obtížné jednak proto, že seznam tzv. kodexových hub obsahuje druhy rostoucí v různých oblastech Čech, Moravy i Slovenska, jednak proto, že léta 1978 a 1979, kdy jsme sbírali materiál pro tuto příručku, byla houbařsky velmi chudá*; zvláště na výskyt některých druhů. Proto zde rádi upřímně děkujeme všem, kdo i nám v této práci ochotně a obětavě pomohli, především kolektivu pracovníků1 Čs. mykologické společnosti v čele s dr. Jiřím Hlaváčkem, ing. Jiřím Baierem, ing. Květomírem Kuncem a mnohým jiným. Děkujeme také MUDr. Jiřímu Kubíčkovi za nezištné informace o jedovatých houbách a Karlu Kultoví za cenné rady týkající se systematiky a názvů.
Zda jsme dosáhli toho, o co jsme usilovali při práci na této příručce, ukáže čas a posoudí čtenáři. Nejvíce nás ovšem potěší, když ti, jimž se dostane naše příručka do rukou, budou z ní mít užitek i radost.
M. Smotlacha, J. Malý