Výtrusy a spol

Prsten bývá kožovitý, vločkatý, široký, úzký nebo jen ve zbytcích, dále hladký nebo rýhovaný, svislý, pevný nebo pohyblivý, zdvojený. Někdy se slovo prsten používá jen pro prsten pohyblivý (např. u bedly vysoké) a pevně přirostlé prsteny se označují výrazem límec. Někdy tam vyrůstají jiné buňky, které často převyšují bazidie a mívají tvar válcovitý, kyjovitý, lahvicovitý, vřetenovitý nebo jiný. Na jejich koncích a na povrchu bývají různé tvary, jako čepičky, kapénky apod. Tyto sterilní orgány se nazývají cystidy. Před rouškem bývají další vrstvy (subhymenium a hymenopodium) a konečně vrstva protáhlých buněk (hyf) - vlastní dužnina (trama). Tvar, rozměry a barva těchto orgánů jsou pro mykology důležitými znaky při určování hub. Uložení rouška na vnitřním povrchu trubek, na ostnech a na lupenech je schematicky znázorněno na obrázku 11. Podobně jako rouško hub stopkovýtrusných je tvořeno i rouško hub vřeckatých (Ascomycetes}, nazývané técium (obr. 10b). Výtrusy (askospory) se však tvoří uvnitř buňky zvané vřecko (ascus), kde uzrávají. Técium bývá uloženo buď na povrchu, obyčejně na vnitřní straně miskovitých plodnic, např. u deštice chřapáčové (Discina perlatd), nebo na vnější straně jamkatých a laločnatých plodnic, např. u smrže obecného (Morchella esculenta) či ucháče obecného (Gyromitra esculenta), anebo uvnitř plodnice většinou kulovitého tvaru, např. u lanýže letního (Tuber aesíivum). Když výtrusy uzrají, otevře se vrchol vřecka a výtrusy se dostávají ven. Mezi vřecky jsou sterilní útvary, které se nazývají parafýzy. Výtrusy stopkovýtrusných hub (bazidiospory) mají velmi rozličný tvar, povrch, zbarvení a velikost (obr. 12). Výtrus se skládá z několika vrstev blan, které obalují rosolovitou nebo polotekutou hmotu (zvanou cytoplazma) a jádro.