Krásnosporka žemlička / Trudničník zrastený

V ČSN: žemlička Albatrellus confluens (Alb. et Schw. ex Fr.) kotl. et Pouz. Syn.: Calopus confluens (ALB. et SCHW. ex FR.) QuÉL.
Žemlově hnědá houba jehličnatých lesů, příjemného vzhledu. Klobouk je žemlové barvy, s okraji často červenohnědými, laločnatý. Několik klobouků i třeňů bývá srostlých v trsy, měřící v průměru až 400 mm (odtud latinské jméno - confluens = splývavý). Jednotlivé plodnice mají klobouk široký 30-100 mm. Trubky jsou nízké (2-5 mm), bílé, na třen sbíhavé; jemná ústí jsou též bílá. Dužnina je bílá, později načervenalá, nevalné chuti a vůně, tuhá, nečervivějící. Výtrusy jsou velké 4,5-5 x 3-3,5 um, vejčité, hladké, slabě amyloidní. *) Výtrusný prach je bílý. Krátký, bílý třen mívá-někdy dutinu. Roste v jehličnatých lesích od července do října, nejhojněji v září. Často se najde ve větším množství a někdy i ve velkých trsech.
Je v mládí j e d 1 á a je zařazená do tržních hub, avšak stejně jako mlynářka (tab. 15) je tuhá, a tím méně stravitelná. Po dobré úpravě je možno mladé plodnice zpracovat do pokrmů doma. Na trzích se občas prodává, i když je podle čs. státní normy určena jen pro průmyslové zpracování. Zaměnit ji za jedovatou nebo za jinou jedlou houbu prakticky nelze. Od mlynářky (tab. 15) se žemlička rozliší docela dob-; ře podle barvy klobouku. Dosti vzácná a také jedlá krásnoporka hřebenitá I Albatrellus cristatus (Pers. ex FR.) KOTL. et Pouz./, která roste v listnatých lesích • hlavně pod buky, se od žemličky i mlynářky liší hnědozelenou barvou klobouku. Krásnoporce žemličce se říká krátce žemlička. Dříve se jmenovala také choroš splývavý nebo krásnoporka splývavá. Lidově se jí říkalo např. šafářka nebo psí kuřátko.
*) Amyloidní, tj. barví se jodem modře