Rozrůstání mycelia a růst plodnic

/,a přiměřené teploty a vlhkosti a při dostatku živných látek se podhoubí v půdě nebo v jiném substrátu rychle rozrůstá. Pokud nemá překážky, roste rovnoměrně vSemi směry. Trvanlivost mycelia není u všech druhů stejná. U některých druhů hub mycelium žije i několik desítek let na stejném místě, u jiných vydrží jen několik měsíců. Rozrůstající se mycelium některých druhů hub tvoří zpočátku obyčejně kruh. Po spotřebování živných látek mycelium uvnitř kruhu odumírá a přirůstá po jeho obvodu. Plodnice rostou v kruzích, někdy jen v obloucích nebo pruzích. Jak se podhoubí rozrůstá, zvětšují se poloměry těchto kruhů, lidově nazývaných čarovné nebo také čarokruhy. Z poloměru kruhu lze soudit na stáří mycelia. K druhům, které lakto rostou, patří např. špička obecná (Marasmius oreades), běločechratka obrovská (Leucopaxillus giganteus), ale také muchomůrka zelená (Amanita phalloides) u muchomůrka panterova (Amanita pantherind).
Mycelium hub rostoucích na kmenech stromů prorůstá pletivy kmene, rozrušuje je a nakonec dokáže někdy napadený strom úplně zničit. Proto některé dřevokazné houby jsou tak nebezpečné pro lesní hospodářství.
Někdy se mycelium rozrůstá podle toho, kde má k dispozici více živných látek, např. na více pohnojených místech na loukách, nebo více vláhy, např. po obvodu korun stromů a na lesních světlinách.
Mycelium některých druhů tvoří válcovité nebo kulovité útvary velmi pevně spletených hyf, tzv. odpočinková stadia, která mohou velmi dlouho vydržet v půdě, např. za dlouhého období sucha, a teprve za vhodných podmínek se opět rozrůstají v nové mycelium. Tyto útvary, zvané sklerocia, tvoří např. penízovka hlízkovitá (Collybia tuberosa), která roste na starých plodnicích holubinek nebo ryzců. Jiné druhy tvoří niťovité nebo provazcovité útvary pevně spletených hyf, zvané rhizo-morfy, jimiž se dokáží dosti rychle rozrůstat, jako např. václavka obecná (Armillariella mellea), jejíž pevné, černé, na průřezu bílé rhizomorfy můžeme najít pod kůrou pařezů i stromů.
Pro tvorbu plodnic potřebují houby dostatek vhodných organických látek v substrátu, některé druhy i určité minerální látky, přiměřenou teplotu a dostatečnou půdní a vzdušnou vlhkost. Nároky jednotlivých druhů hub na tyto faktory jsou rozdílné. [arní houby potřebují k vytvoření plodnic jen několik teplejších jarních dnů, kdežto podzimní houby vyžadují k tomu, aby jejich mycelium vyspělo, poměrně větší množství teplých dnů s dostatečnými srážkami. Některé druhy vyprovokuje k tvorbě plodnic teprve pokles nočních teplot koncem léta a začátkem podzimu. Někdy můžeme pozorovat, že určité houby vytvoří plodnice několik dní po deštích, často i jednodenních (tzv. podeštné houby, jako např. špička travní — Marasmius oreades), jiné zejména velké houby potřebují delší vlhké a deštivé období, aby jejich mycelium po dlouhém suchu zregenerovalo a bylo schopné vytvořit plodnice.
Pro růst plodnic jsou důležité i další povětrnostní podmínky, např. bezvětrné počasí, za kterého houby rostou nejvíce.
Na rozdíl od zelených rostlin není světlo pro růst hub zásadně důležité. Některé druhy žijí i bez světla (např. v pěstírnách žampionů se nesvítí). Jiné pěstované druhy však vyžadují přisvícení, aby lépe tvořily plodnice. Na tvorbu plodnic v přírodě mají vliv i další okolnosti, dosud ne zcela vyjasněné ani u pěstovaných hub.
Sluneční záření má např. značný vliv na vybarvení plodnic. Většinou plodnice stejného druhu rostoucí na slunci jsou podstatně tmavší než plodnice ze stínu (např. u hřibu modračky — Boletus pulverulentus), někdy naopak jsou starší plodnice ze slunce světlejší, jakoby vybělené (u muchomůrek — Amanitae).