Názvy hub

Nezasvěceného čtenáře udivuje, proč je nutné uvádět u hub latinská jména a neví TO znamenají zkratky, závorky a tečky za latinským názvem. České a slovenské názvosloví nebylo dlouho ustálené a ani dnes nepoužívají všichni autoři důsledně lýchž českých názvů. Zejména v Čechách a na Moravě existovalo odpradávna mno-. ho krajových názvů hub, které se dostávaly do literatury podle rodiště autorů. Mno-I hé slovenské názvy byly vytvořeny poměrně nedávno. Určitý pořádek do názvů, I právě u tržních hub, byl vnesen Čs. státní normou (ČSN 48 0620) v r. 1953. V této I C'SN je obsažen seznam tržních hub s českými a latinskými názvy. Je to tedy úřední liuznam, v němž bylo použito nejvhodnějších českých názvů na základě dohody I význačných mykologů a odborníků (F. Smotlacha, A. Pilát, J. Herink, Kv. Kunc, K. |Kříž, M. Smotlacha a další).
Dalším velmi pozitivním krokem v této věci bylo nové vydání publikace Veselý-|Kotlaba-Pouzar: Přehled československých hub v r. 1972. Tato publikace popisuje přes 400 druhů hub a její autoři ve spolupráci s dalšími mykology věnovali velkou čči volbě dvouslovných českých názvů hub. Většinou použili osvědčené a v myko-Ilogické literatuře i mezi houbaři dlouho používané názvy, které pokud možno vysunují i některé významné vlastnosti houby a které doporučovala Čs. mykologická společnost. Soudíme, že by bylo vhodné, aby se v české mykologické a zvláště populární literatuře používalo jednotné české názvosloví hub. Proto i v této příručce respektujeme názvosloví použité v uvedené publikaci (až na výjimky, např. u Amanita pantherina je použito české jméno panterova a nikoliv tygrovitá). Tam, kde se české nebo latinské názvy uvedené v seznamu ČSN neshodují s názvy používanými v této publikaci, uvádíme je jako synonyma. Ve stati citující ČSN a její seznam hub uvádíme odlišné názvy v závorce.
Za českým názvem je vždy uveden i latinský název, aby bylo jednoznačně jasno, o který druh houby jde. U popisů jsou uvedena i jiná česká, popř. lidová jména hub, která čtenáři mohou znát. Například už nepoužíváme název suchohřib pro hřib hnědý (Boletus badius), nebo satan je pouze hřib satan (Boletus satanáš) a nikoliv hřib žlučník (Tylopilus felleus), kterému ještě stále mnoho lidí chybně říká satan. Také již neříkáme rudočechratka fialová, nýbrž čirůvka fialová (Lepista nuda).
Každá houba, podobně jako živočich nebo rostlina, má svůj název. Vědecký název druhu je vždy vyjádřen dvěma slovy (je binomický). První slovo určuje příslušný rod a druhé (přívlastek) patří druhu. První je v češtině i v latině vždy podstatné jméno a druhé obvykle přídavné. Například úplné vědecké jméno holubinky mandlové je Russula vesca Fr. Za latinským názvem houby se vždy uvádí jméno nebo zkratka jména autora, který houbu první popsal. Základními pracemi pro pojmenování hub byly uznány A. B. Pessoon: Synopsis methodica fungorum z roku 1801, která platí pro houby břichatkovité (Gasteromycetes), a E. M, Fries: Systema mycologium z roku 1821 pro ostatní houby. Jména hub od starších autorů se uznávají jen pokud je oba výše uvedení mykologové uvedli ve svých pracech. Holubinku mandlovou popsal švédský mykolog E. M. Fries, který má zkratku Fr., a proto správný latinský název je Russula vesca Fr. Francouzský mykolog Bulliard uveřejnil jméno hřibu obecného před rokem 1821, Fries je převzal, a proto píšeme správný název Boletus edulis Bull. ex Fr. Ještě si všimneme pro informaci čtenářů změn při pojmenování čirůvky fialové: