Houby a houbičky

Tuesday, November 29, 2005

Hlavní znaky hub

Plodnice velkých hub jsou různě utvářené. Liší se navzájem tvarem (obr. 1), velikostí, barvou i vlastnostmi dužniny. Mohou být kloboukaté (s rozlišeným kloboukem a třeněm - obr. la-d) a nekloboukaté. Neklóboukaté plodnice (obr. le-j) mohou být keříčkovité (kuřátka), kulovité (pestřce, pýchavky, lanýže - obr. 2a-c), miskovi-té (mísenka), pohárkovité (stročkovec), kornoutovité (stroček), kalichovité (deštice) aj. U smržů ie sice klobouk rozlišen, ale celá plodnice je dutá a tvoří jeden celek (obr. 2d). Klobouk (lidově hlava) je hlavní částí plodnice. Tvar klobouku bývá různý, např, kulovitý, polokulovitý, vejčitý, válcovitý, kuželovitý, zvoncovítý, klenutý, plochý a nálevkovitý (obr. 3). Může mít ostřejší nebo tupý hrbol, popř. může být vmáčklý (obr. 4a-c). Na jeho spodní straně jsou buď trubky (rourky), lupeny nebo ostny (obr. 4d-f), popř. žilky (lištny) Na jejich povrchu, u hřibovitých a chorošovitých uvnitř trubek, se vytváří tenká vrstvička hustě vedle sebe postavených kyjovitých buněk zvaná rouško - hymenium (viz str. 14). Průměr (velikost) klobouku je velmi rozdílný podle druhu, stáří a životních podmínek houby. Údaj Oiprůměru klobouku je však velmi důležitý. Udávají se rozměry dospělých plodnic, a to v milimetrech (popř. i v centimetrech). Například některé penízovky mají průměr 10 až 20 mm, bedly, hřiby a žampiony od 50 do 100 mm, ale i 300 mm i více. Povrch klobouku může být hladký, rýhovaný, vláknitý, hrbolatý, jamkatý nebo vrásčitý. Dále může být lysý, plstnatý, vločkatý nebo šupinatý, suchý nebo slizký či lepkavý, matný nebo lesklý, se zbytky plachetky nebo bez nich. Posuzuje se, zda může přijímat vlhkost (je-li hygrofánní) a zda lze pokožku sloupnout (např. u klouz-ků) nebo ne. Okraj klobouku bývá rovný, zvlněný nebo zprohýbaný, podvinutý, ostrý nebo zaoblený, se zbytky plachetky nebo bez nich (obr. 4g-i)

0 Comments:

Post a Comment

<< Home