Smrž obecný / Smrčok jedlý

Klobouk je okrový, žlutavý nebo žemlově hnědý, vejčitý, soudkovitý, někdy až kulovitý, s velkými, dosti hlubokými nepravidelnými jamkami (důlky). Výška klobouku bývá až 80 mm. Třeň je válcovitý, srostlý s okrajem klobouku,, bílý nebo světle hnědavý, dole většinou rozšířený, široký až 40 mm, hladký, nebo jemně pýřitý, křehce masitý, dutý jako klobouk. Celá plodnice je křehká a dutá. Dužnina má příjemnou, nenápadnou vůni i chuť. Výtrusy jsou velké 19-22 x 11-15um, elipsoidní, hladké, bezbarvé, bez tukových kapek. Výtrusný prach je krémový, až bledě okrový. Smrže začínají růst v březnu nebo v dubnu a rostou až do konce května. Smrže obecného (nebo jiné druhy a varianty smržů) nalézáme v zahradách, parcíách, na lukách, mezích, na travnatých okrajích lesa, ale i na méně obvyklých místech, jako jsou zavážky, sklady dříví, hromady odpadků a popele, tovární dvory a pod. Rostou jednotlivě i ve skupinách, masové výskyty jsou velmi řídké.

Auuu

Tak jsem už měl připravený další kousek, ale koukám, ono se to nějak neuložilo, takže mě nebijte, pokračování bude až někdy. Málo času holt.

Destice chřapáčova/Discinka hnědá

Plodnice jsou tence masité, v mládí téměř pravidelné okrouhlé mističky s krátkým třeném (5-10 mm) ponořeným do substrátu. Brzy se však ploše rozkládají do průměru až 100 mm. Jsou pravidelně žilnaté a laločnatě zprohýbané. Barva na vrchní straně vrásčitých hrbolů je šedohnědá až tabákově hnědá, na spodní straně je plodnice téměř hladká nebo jemně a hustě pýřitá, bělavá, žlutavě bělavá nebo narů-žovělá. Na této straně jsou patrná žebra vybíhající z krátkého třeně do ztracena k okraji miskovitých plodnic. Dužnina je tence masitá, křehká, bledě až šedavě hnědá. Chuť i vůně jsou nenápadné. Výtrusy jsou velké, vřetenovité, rozměrů 35-40 x 12-12 um, s bradavkami na pólech a s 3 tukovými kapénkami. Výtrusný prach je bílý. Roste jako jedna z prvních jarních hub tvořících větší plodnice od března do května (nejvíce v dubnu). V nížinách je dosti hojná v jehličnatých nebo smíšených lesích a na vlhkých, sluncem prohřátých místech. Nalezneme ji často kolem tlejících pařezů i na kořenech jehličnanů. Je to dobrá jedlá houba, houbaři ceněná pro časný jarní výskyt. Deštici chřapá-čové se velmi podobá světlejší, větší a také jedlá deštice síťnatá (Disciotis venosa /PERS./ BOND.)

Kačenka Česká / Smrčkovec Český

Klobouk bývá široký nejvýše 20-40mm a vysoký 15-40mm, spíše však méně. Je zvoncovitý, tenký a křehký, podélně jemně laločnatě žebernatý, posazený na třen jako zvonek. Dobře je to vidět na průřezu plodnicí. Barva klobouku je žlutohnědá, světle hnědá i tmavě hnědá, někdy také s našedlým odstínem. Uvnitř bývá bělavá nebo žlutavá. Třen je válcovitý, zvolna ztenčený, vysoký 50-120 mm, bělavý, velmi jemně šupinkatý, dutý, křehký, místy mírně svraskalý. Dužnina je křehká, mírné chuti a vůně. Výtrusy jsou velké 60-80 x 18-22 ^m, elipsoidní, na povrchu hladké, bezbarvé, bez tukových kapek. Výtrusný prach je bledě žlutavý. Roste v teplejších listnatých hájích pod jeřábem ptačím, osikami, babykou apod, ale také v sadech pod třešněmi. Vyskytuje se na bazických půdách a najdeme ji od března do května, nejvíce v dubna Na jednom místě se objevuje po více let. Kačenka česká je hledaná a ceněná jedlá houba. Odedávna se prodávala na trzích. Chuť a vůni má příjemnou, připomínající lanýže. Hodí se do všech houbových pokrmů. Někde suší celé plodničky navlečené na režné niti. Tato houbička je vítaným poslem jara a vyrůstá často ještě mezi zbytky sněhu. Podobá se smržům. Liší se od nich hlavně volným kloboukem nasazeným na třen.

Soukromé zkušenosti s houbami

Houby jsou výborným pokrmem, jak jako příloha, tak i hlavní jídlo (smaženice, houbový guláš, plněné houby, řízky z hub atd) a proto je po lesích hledá mnoho lidí. Nicméně problém je v tom, že jich značná spousta hledá a sbírá i to co neznají. Člověk rozumný sbírá pouze ty houby jež s jistotou pozná, neriskuje zdraví, otravami trpívají hlavně občasní houbaři (neví co seberou) a pak skoroodborníci (Tohle je přece jedlá houba, já to perfektně znám, kdyby byla jedovatá, tak...). Hodně různách druhů hub se dá také zneužívat jako drogy. Tedy, pochopitelně že příležitostné, když je dotyčný nalezne. Hlavním problémem ale je, že mnoho různých jedovatých hub obsahuje látky napadající (a často nevratně poškozující) játra nebo ledviny. A proto si raději dávejte pozor, a při pochybnostech nechte houbu dál v lese. (Proč je vlastně v povědomí lidí, že houby rostou v lese? Vždyť to u mnohých není pravda..)