O výtrusech

Velikost výtrusů je kromě jejich tvaru hlavním rozlišovacím údajem, který nechybí u žádného podrobnějšího popisu druhu. Udává se v mikronech. Mikron je jedna tisícina milimetru a označuje se um. Vždy se udávají maximální a minimální rozměry délky a šířky výtrusů. Výtrusy se posuzují takto: výtrusy hřibu smrkového (Boletus edulis) jsou hladké, medově žluté, vřetenovité, rozměrů 14—20 x 3,5— 6 um. První dvojice čísel udává rozmezí délky, druhá rozmezí šířky výtrusů.

Typy výtrusů: a — kulovitý, b — elipsoidní, c — ledvinovitý, d — mandlovitý se stopkou, e — vřetenovitý, f — hladký; g až j - ornamentové (s hrbolky, bradavkami, ostny, síťkou apod.).
(omluvte trochu rozhozený obrázek, nějak záhadně to jeden původní rozebralo na jednotlivá políčka jako film)

Výtrusy a spol

Prsten bývá kožovitý, vločkatý, široký, úzký nebo jen ve zbytcích, dále hladký nebo rýhovaný, svislý, pevný nebo pohyblivý, zdvojený. Někdy se slovo prsten používá jen pro prsten pohyblivý (např. u bedly vysoké) a pevně přirostlé prsteny se označují výrazem límec. Někdy tam vyrůstají jiné buňky, které často převyšují bazidie a mívají tvar válcovitý, kyjovitý, lahvicovitý, vřetenovitý nebo jiný. Na jejich koncích a na povrchu bývají různé tvary, jako čepičky, kapénky apod. Tyto sterilní orgány se nazývají cystidy. Před rouškem bývají další vrstvy (subhymenium a hymenopodium) a konečně vrstva protáhlých buněk (hyf) - vlastní dužnina (trama). Tvar, rozměry a barva těchto orgánů jsou pro mykology důležitými znaky při určování hub. Uložení rouška na vnitřním povrchu trubek, na ostnech a na lupenech je schematicky znázorněno na obrázku 11. Podobně jako rouško hub stopkovýtrusných je tvořeno i rouško hub vřeckatých (Ascomycetes}, nazývané técium (obr. 10b). Výtrusy (askospory) se však tvoří uvnitř buňky zvané vřecko (ascus), kde uzrávají. Técium bývá uloženo buď na povrchu, obyčejně na vnitřní straně miskovitých plodnic, např. u deštice chřapáčové (Discina perlatd), nebo na vnější straně jamkatých a laločnatých plodnic, např. u smrže obecného (Morchella esculenta) či ucháče obecného (Gyromitra esculenta), anebo uvnitř plodnice většinou kulovitého tvaru, např. u lanýže letního (Tuber aesíivum). Když výtrusy uzrají, otevře se vrchol vřecka a výtrusy se dostávají ven. Mezi vřecky jsou sterilní útvary, které se nazývají parafýzy. Výtrusy stopkovýtrusných hub (bazidiospory) mají velmi rozličný tvar, povrch, zbarvení a velikost (obr. 12). Výtrus se skládá z několika vrstev blan, které obalují rosolovitou nebo polotekutou hmotu (zvanou cytoplazma) a jádro.

Pavučina

Pavučinka (kortina) zastírá v mládí lupeny pavučinců {Inocybe, Cortinarius aj.), později na třeni po ní zůstává rezavě zbarvený pásek.
Dužnina (trama) a její makroskopické vlastnosti jsou opět velmi důležitým znakem při určování hub. Mluvili jsme o ní už u klobouku a u třeně. Dužnina klobouku a třeně může mít stejné, ale i odlišné vlastnosti. Dužnina třeně bývá tužší. Sledujeme vždy konzistenci, barvu (popř. změny barvy způsobené oxidací vzdušným kyslíkem). Pro praktické houbaře je dále velmi důležitá vůně a chuť dužniny (viz kapitola o chemickém složení hub, str. 29).
Výtrusný prach je při určování rodů dobrým znakem. Jak jsme uvedli na začátku této kapitoly, výtrusy hub a další útvary (bazidie, cystidy, vřecka atd.) můžeme sledovat jen mikroskopem. Avšak výtrusný prach a jeho zbarvení vidíme pouhým okem, zachytíme-li si jej na papír. Uděláme to tak, že klobouk (po odříznutí třeně) položíme rouškem na bílý papír. Po několika hodinách se objeví souvislá vrstvička výtrusů - výtrusný prach, věrně obkreslující tvar lupenů. Barva čerstvého výtrusné-ho prachu je charakteristická pro příslušný rod.

Připojení lupenů k třeni

7. PŘIPOJENÍ LUPENŮ NA TŘEN
a - lupeny odsedlé, b - volné, c - přímo přirostlé, d - zaoblené připojené, e - vykrojené, f -zoubkem sbíhavé, g - hluboce sbíhavé; ostří lupenů: h - celistvé, i - vroubkované, j - vločka-
té, k - pilovité.
Povrch třeně může být hladký (holubinky), rýhovaný (smrže), vrásčitý, jemně nebo výrazně síťkovaný (hřiby), žebernatý, holý, vločkatý nebo šupinatý, suchý nebo slizký až lepkavý. Třen může být jednobarevný, ale často bývá vícebarevný nebo jen v různých odstínech téže barvy; nejsvětlejší bývá pod kloboukem. U hřibu satana (Boletus satanáš) je pod kloboukem zlatě žlutý s přechodem do karmínově červené uprostřed. Plachetka (velům) je u některých druhů hub velmi zřetelná během vývoje plodni-ce. U muchomůrky zelené (Amanita phalloideš) jde o dvě plachetky. Celková plachetka (velům generále) pokrývá v mládí celou plodnici (viz obr. 9a). Růstem se plachetka roztrhne a na klobouku i na bázi třené nechává zbytky. Na klobouku jsou to známé tečky, na bázi jsou to různé útvary; nejznámější je pochva, bradavky aj. (obr. 9d, e). Částečná plachetka — plena (velům partiale) spojuje u mladé plodnice okraj klobouku s třeném a zakrývá lupeny nebo trubky (obr. 9a, b). Z roztržené pleny zůstávají někdy na okraji klobouku různě utvářené zbytky (útržky) a na třeni prsten (límec).

Datum

Den se se dnem sešel, půlnoc se převalila a najednou máme nový rok, rok 2006. A touto formou bych vám všem chtěl popřát, ať se vám v něm daří co nejlépe, buĎte zdraví a šťastní.