Houby a houbičky

Saturday, March 31, 2007

Čirůvka havelka / Čírovka sivá


Tricholoma portentosum (FR.) QuÉL
Klobouk má široký 40—100mm, vyklenutý, mírně podvinutý, později rozšířený,
s menším hrbolem uprostřed, dosti masitý, často zprohýbaný a na krajích rozpras
kaný, křehký. Povrch klobouku je za vlhka slizký, šedý s hnědomodravým odstínem,
ve středu bývá tmavší, paprsčitě vláknitý (žíhaný) tmavšími vlákny. Lupeny jsou tlu-1
sté, vysoké 5-10 mm a široce vykrojené, zoubkem přirostlé, bílé, mírně nabíhající
do žlutozelená. Třen je plný, dlouhý 50-100 mm a tlustý 10-20 mm, hladký, vál- :
covitý, bělavý, později vždy mírně citrónově nažloutlý, pod kloboukem našedle
vláknitý. D už ni na je neměnlivá, bělavá a křehká, mírně moučné chuti a vůně. Je
chutná a málokdy červivějící. Výtrusy jsou velké 6-7 x 4-5 um, vejčitě elip- ,
soidní, hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.
Havelka roste od konce září až do konce listopadu, nejčastěji y říjnu. Najdeme i ji v jehličnatých, zvláště borových lesích na písčitých půdách. Hojná je v podhorských smrčinách. Někdy se vyskytuje ve velkých shlucích. Havelka je jed1á a dávno oblíbená tržní houba. Je značně ceněna pro své dobré vlastnosti. Hodí se do polévek a na smažení. Dá se z ní připravit houbový guláš, prejt, karbanátky a jiné pokrmy. Je dobrá i konzervovaná v octovém nálevu nebo v soli. Havelku je možno zaměnit s jinými čirůvkami, např. s jedlou čirůvkou zemní — pozemkou /Tricholoma tereum (SCHAEFF. ex FR.) KUMM7, jedlou čirůvkou stnbrošedou ITricholoma argyraceum (BULL ex ST. AM.) GILL/ nebo i s jedovatou čirůvkou žíhanou ITricholoma virgatum(FR ex FR.) KUMM./, jejíž dužnina je nasedla a velmi hořká. Nejsnadnější je však záměna se slabě jedovatou čirůvkou odlišnou (tab. 67), která má třen vždy bílý, bez citrónově žlutého nádechu stejně jako lupeny. Klobouk má zbarvený žlutozeleně, někdy až do hnědá, kdežto havelka má pokožku klobouku vždy šedočernou. Kromě toho havelku nacházíme spíše později na podzim a v jehličnatých, hlavně borových lesích, kdežto čirůvka odlišná roste převážně koncem léta a začátkem podzimu (srpen až září) a ve smíšených lesích, především pod duby. Havelka má mnoho lidových jmen, např. šedivka, černutka, skřípalka, popelka, ale také chybně václavka.

Monday, March 26, 2007

Čirůvka zelánka / Čírovka zelenkastá


Tricholoma auratum (PAUL ex FR) GILL. Syn.: Tricholoma equestre (L ex HOOK.) KUMM. Tricholoma flavovirens (PERS. ex FR.) LUND.
Klobouk je široký 30—100 mm, zprvu zvoncovitý, později rozložený, různě zpro-hýbaný, pevný, dost masitý, za vlhka slizký, většinou znečištěný, krásně zelenavě žlutý, olivově nazelenalý, často v celé ploše na vrcholku šafránově nahnědlý. Lupeny jsou vysoké 5—11 mm, živě žluté až žlutozelené, středně husté, široce vykrojené. Třen je vysoký 30—100 mm a tlustý 10—30 mm, pěkně žlutý, stejný nebo jen mírně delší než průměr klobouku, válcovitý, dole ztluštělý, pevný, tuhý, plný a vláknitý. Dužnina je bílá, u krajů zažloutlá, voní a chutná sladce po mouce, někdy i trochu po okurkách. Výtrusy jsou velké 6-8 x 3,5-5 um, vejčité, elipsoidní, hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý. Zelánka roste v nížinách i v horách výhradně v písčitých bóro vinách od září do listopadu (i později), obyčejně ve skupinách, často společně s havelkou. Nalézáme ji ještě po prvních mrazech. Zelánka stejně jako havelka je velmi dobrá jedlá tržní houba podzimu. V kuchyni je velice vítána, neboť se může použít do všech houbových pokrmů a lze ji konzervovat všemi způsoby. Vykupuje se i pro průmysl. Výborná je zvlášť v rýžové polévce. Zaměnit ji se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (tab. 69) je možné pouze z úplné neznalosti. Zelánka voní po mouce, nemá prsten ani pochvu, je žlutá (žlutozelená) v celé plodnici (tj. i lupeny a třen). Jedovatá muchomůrka zelená má výraznou pochvu a lupeny i třen čistě bílé nebo má na třeni jen málo patrnou zelenavou kresbu. Spíše se může zelánka zaměnit za čirůvku sírožlutou (tab. 67), která je však celá i v dužnině špinavě sírově žlutá a štíhlejší, nepříjemně páchne a je nechutná. Jen trochu pozorný houbař by neměl zaměnit zelánku ani za čirůvku odlišnou (tab. 67), ale při sběru se přece jen vyplatí prohlédnout pozorně třen a lupeny těchto čirůvek; zelánka má třen i lupeny výrazně žluté, kdežto čirůvka odlišná je má bílé, nejvýše ostří lupenů bývá trochu žlutě zbarvené. Ve Francii došlo v r. 1978 k těžké hromadné otravě 19 osob jedovatým pavučincem překrásným (Cortinarius splendens HRY). Postižení se domnívali, že sbírají zelán-ky. Zelánkám se někde říká strnádky nebo kateřinky, zelenky, zelinky apod. Latinský název Tricholoma flavovirens (PERS. ex FR) LUND. ex NANNF. přísluší čirůvce dubové, druhu zelánce velmi příbuznému, který roste v listnatých hájích, u nás jen vzácně. Zelánku lze zaměnit i za mírně jedovatou čirůvku sálající - Tricholoma aestuans (FR.), která má mírně nahořklou chuť.

Saturday, March 17, 2007

Čirůvka dvoubarvá / Póvabnica dvojfarebná



V ČSN: čirůvka dvojbarvá Lepista saeva (FR.) P. D. ORTON Syn.: Tricholoma saevum (FR.) GlLL, Rhodopaxillus personatus (FR. ex FR.) SING. s. RICKEN
Klobouk je široký 60-150mm, lysý, hladký, později nízce sklenutý, na okraji zprvu podvinutý, barvy bělavé, nafialovělé, světle hnědé a jakoby vybledlé. Lupeny má v mládí úzké, husté, zpočátku světle nafialovělé, později špinavě zažloutlé, světlejší než povrch klobouku, vysoké průměrně 6-9 mm. Třen je krátký (40-60 mm), tlustý (15—30 mm), na bázi mírně ztluštělý, na světle fialovém podkladu jsou fialová síťkovitá vlákna tvořící uprostřed třené tmavší fialový pruh. Dužnina je bělavá, nemění barvu, chutná příjemně a voní slabě po ředkvičce. Je málokdy červiví Výtrusy jsou velké 6-8 x 4 - 5 (i,m, elipsoidní, na povrchu bradav-čité, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý, slabě narůžovělý. Roste hojně v trávě na okrajích lesa i mimo něj, na lukách a v zahradách, často v kruzích, hlavně v druhé polovině září a v říjnu, ale často až do konce listopadu, Najdeme ji někdy již zmrzlou. Čirůvka dvoubarvá je dobrá jedlá houba a patří k tržním a průmyslovým houbám. Vykupuje se společně s čirůvkou fialovou. V kuchyni má všestranné použití v přípravě pokrmů i v konzervaci. Obě tyto čirůvky jsou vhodné do směsí i do polévek. Nakládají se dobře do octa, jsou však velmi aromatické, a proto je dobré míchat je s jinými druhy. Možnost záměny je při pozorném sběru nepatrná, jen snad s některými nejedlými pavučinci, kteří však mají téměř vždy zbytky pavučinky na třeni a na okraji klobouku. Od čirůvky fialové (tab. 22] se liší hlavně barvou lupenů (dospělé plodnice čirůvky dvoubarvé nemají lupeny fialové) a většinou i barvou klobouku (čirůvka dvoubarvá mívá málokdy nafialovělý klobouk, a když, tak velmi slabě). Obě tyto čirůvky jsou stejně hodnotné. Ještě nedávno se pro ně přechodně používalo rodové jméno rudočechratka (překlad z latinského Rhodopaxilluý. Původní latinský název byl Tricholoma bicolor (PERS. ex SCHROET.) BEZDĚK.

Wednesday, March 14, 2007

Čirůvka fialová / Póvabnica fialová


Lepista nuda (BULL. ex FR.) W. G. SMITH Syn.: Tricholoma nudum (BULL ex FR) K.UMM, Rhodopaxillus nudus (BULL ex FR.) R. MAIRE
Klobouk je široký 60—160 mm, masitý, vyklenutý až rozložený, v mládí živě fialový, později (a na slunci) nahoře zahnědlý, s okrajem zprvu podehnutým, později tenkým a hladkým. Stářím klobouk vybledá až hnědne. Lupeny jsou dosti husté, široké, nepříliš vysoké (6—10 mm), zpočátku fialové, později lehce hnědavé. Třen je krátký (30—60 mm) a tlustý (15—20 mm), plný a pevný, živě fialový, jemně vláknitý, hladký, na bázi ztluštělý, jakoby napuchlý. Dužnina je fialová, později bledne, má chuť i vůni příjemnou, ale specifickou a dost pronikavou. Většinou nečerviví a mrazem netrpí. Výtrusy jsou velké 7-9 x 4-5,5 jxm, elipsoidní, na povrchu bradavčité, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý, slabě narůžovělý. Roste některý rok hojně v lesích všeho druhu v podzimních měsících až do zimy (v září až prosinci, nejvíce v říjnu), v nížinách i na horách. Tvoří často srostlice nebo narostlice a čarovné kruhy. Nalezneme ji i v sadech a parcích. Čirůvka fialová je chutná jedlá houba. Její plodnice jsou vytrvalé, nehnijí, dobře se přepravují, a proto i prodávají na trhu a vykupují pro průmysl. Je to houba vděčná pro houbaře, neboť s čirůvkou dvoubarvou roste až do mrazů. Dá se upravovat na všechny způsoby jako čirůvka dvoubarvá. Vhodná je zejména do polévek, omáček nebo k nakládání do octa. Vzhledem k pronikavé chuti a vůni se doporučuje nepřipravovat ji samotnou, ale ve směsi. Stejně jako u čirůvky dvoubarvé je u ní možnost záměny s některými fialovými pavučinci. Lupeny pavučinců však brzy hnědnou (rezavějí) a na třeni nebo kraji klobouku jsou zbytky po pavučince. Barevné pavučince nesbíráme vůbec. Jiné názvy čirůvky fialové jsou např. čirůvka nahá nebo rudočechratka fialová

Saturday, March 10, 2007

Čirůvka májovka / Čírovnica májová

Calocybe gambosa (FR.) DONK. Syn.: Tricholoma gambosum (FR.) KUMM.
Klobouk má široký 50-120 mm, masitý, tuhý, hladký a holý, nejdříve zvonovitě klenutý, na okraji podvinutý, později plochý, bílý, bělavý, krémový až zažloutlý, ve stáří až hnědavý. Lupeny jsou dosti nízké (5—9 mm), husté, tenké, u třeně zoubkem připojené (vykrojené), zprvu bělavé, později krémové až nahnědlé. Třen je mohutný, spíše kratší (40—80 mm) a tlustý (15-40 mm), zpočátku trochu břichatý, později válcovitý, plný, hladký, bělavý až krémový, na spodu někdy nahnědlý. Dužnina je jemná, pevná a šťavnatá, s velmi příjemnou chutí a výrazně voní po čerstvé mouce. Výtrusy jsou velké 5-7 x 3—4,5 um, vejčité, hladké a bezbarvé. Výtrusný prach je bílý. Májovka roste již koncem dubna, ale nalézáme ji i v červnu, především však, jak naznačuje její jméno, v květnu. Vyskytuje se na travnatých místech, na loukách*: stráních, polních cestách, na okrajích lesů i v sadech. Většinou roste ve skupinách,'; pruzích a kruzích. Uvnitř lesa ji téměř nenajdeme. Je to dobrá jedlá tržní houba, která náleží k velmi oblíbeným druhům pro svou, příjemnou chuť, masitost a hlavně časný výskyt. V kuchyni ji lze použít všestranné do houbových pokrmů i ke konzervaci. Je výborná zejména v omáčkách (májovka ve smetanové omáčce) a pod maso. Možnost záměny není u májovky zcela vyloučená, a to s jedovatou vláknící začervenalou (Patouillardovou) (tab. 75), která je v mládí bílá nebo bělavá, ale dotekem nebo stářím se barví rumělkově červeně. Její lupeny jsou v dospělosti hnědé, nevoní moučně. Proto pozor na mladé plodnice této vlákníce, které mohou někdy růst již v květnu a u nichž je záměna možná! Jen těžko lze májovku zaměnit za jedlou závojenku podtrnku lEntoloma clypeatum (L. ex HOOK.) KUMM./ nebo snad za smrtelně jedovatou závojenku olovovou (tab. 76). Závojenka má masově růžové lupeny a mohutný baňatý třen, kdežto májovka má i v dospělosti bledé lupeny a válcovitý, i když někdy dosti tlustý třen. Májovka roste na jaře (duben až červen) a spíše na okrajích lesů v trávě a kravinách, kdežto závojenka olovová roste v létě (červenec až srpen) v teplejších polohách a ve světlých listnatých lesích, hlavně pod duby. Pověst o záměně májovky za závojenku olovovou vznikla asi tím, že závojence podtrnce se někde chybně, ale vytrvale říká májovka. Ovšem záměna závojenky podtrnky za závojenku olovovou je zcela možná, neboť obě houby se od sebe velmi obtížně rozlišují. (Většinou jen podle místa a doby růstu, popřípadě podle velikosti plodnic.)

Wednesday, March 07, 2007

Václavka obecná / Podpňovka obyčjná


Armillariella mellea (VAHL ex Fr.) P. KARST. Syn.: Armillaria mellea (VAHL ex FR.) P. KARST.
Klobouk je široký 30-100 mm (výjimečně více), zpočátku ploše vyklenutý, později rozšířený, medově, kozově až červenavě hnědý's hojnými hnědými až temně hnědými šupinkami, jichž od mírně vyniklého středu k okraji ubývá. Okraj klobouku je zprvu široký, podehnutý, později rozprostřený a často má zřetelné rýžky. Lupeny jsou vysoké 4-8 mm, bělavé, později masově červeně nebo hnědě skvrnité, ke třeni zoubkem dlouze připojené. Třen je dlouhý 50-200mm a tlustý 10-25 mm, plný, válcovitý, jemně vláknitě rýhovaný, různě tlustý, bělavý, hnědý až tmavě hnědý, směrem k bázi rozšířený. Nahoře nese blanitý a vločkatý prsten. Dužnina je převážně bělavá, nevýrazné vůně, chuti za syrová silně stahující a zatrpklé. Výtrusy jsou velké 7-9 x 5-6 ^m, elipsoidní, hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je křídově bílý až krémový. Roste od září (kolem svátku Václava) někdy až do listopadu (výjimečně se za studeného počasí objeví již v létě). Vyrůstá v bohatých trsech z pařezů a z kořenů ; listnatých a hlavně jehličnatých stromů. Bývá velmi hojná a v lese nevítaná, neboť napadá i zdravé stromy a jako parazit působí velké škody. Je to tržní houba, ale pozor, za syrová je mírně jedovatá. Nedovařená nebo málo podušená může způsobit značné potíže v žaludku a střevech. Nejvhodnější je upravená jako příloha v octovém nálevu (s dodatečnou sterilací). Její za syrová zatrpklá chuť se úpravou mění y příjemně výraznou. Používají se především kloboučky, u mladých plodnic i části třeně. Václavka obecná je dnes souhrnný název pro několik samostatných druhů, lišících se především výskytem nebo umístěním pigmentu v plodnicích. Často se místo václavky sbírají jiné pařezové houby. Většinou jsou to houby jedlé, např. vzácná václavka bezprstenná I Armillariella tabescens (SCOP. ex STEND.) SING./, dříve strmělka hnilobná (Clitocybe tabescens) nebo některé šupi-novky, jako šupinovka kostrbatá IPholiota squarrosa (BATSCH. ex FR.) KUMM./, šupinovka slizká I Pholiota adiposa (BATSCH. ex FR.) KUMM./, šupinovka zlato-závojná /Pholiota aurivella (BATSCH. ex FR) KUMM/ a další. Jindy pokládají houbaři za václavku jedlou a chutnou opeňku měnlivou (tab. 94) nebo některé tře-penitky IHypholoma (FR) KUMM./. U nich si musíme dát pozor na silně hořkou třepenitku svazčitou (tab. 74). Třepenitka maková (tab. 74) je jedlá. Václavka obecná má mnoho lidových názvů, např. hromadilka, podpeníček, podpěnka, koženka; slovensky michalica, michalka.

Saturday, March 03, 2007

Líha nahloučená / Strmulec nakopený


Lyophyllum decastens (FR ex FR.) SING. Syn.: Tricholoma aggregatum (SCHAEFF. ex SECR.) KOHN.
Líha nahloučená roste nejčastěji ve velkých trsech (20 až 60 kusů); najdeme však i jednotlivé plodnice. Klobouky jsou široké 50—120 mm, hnědavé až hnědé, dosti nepravidelné až zprohýbané, někdy i výstředné, často bývají na povrchu shrnuté a ve stáří až prohloubené. Lupeny jsou vysoké 2-8mm, bílé, bělavé až světle červenavé nebo krémové. Třené jsou většinou delší než průměry klobouků (60—140 mm) a tlusté 10—20 mm, bělavé, hnědavé, vláknité, často mírně pokrouce-né. Dužnina je špinavě bílá, na klobouku křehká a šťavnatá, v třeni vláknitá, voní a chutná velmi slabě po mouce. Výtrusy jsou velké 5,5-6,5um, kulovité, na povrchu hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý. Líha nahloučená roste nejvíce na podzim (v červenci až říjnu, hlavně v září) v listnatých lesích, zejména v dubinách, někdy i mimo les - na lukách a v zahradách.
Je to j e d 1 á, velmi chutná houba, již dlouho prodávaná na trzích. Lze ji v kuchyni použít do všech pokrmů i konzervovat všemi způsoby. Zaměňuje se často s dvěma dalšími líhami, a to líhou klubčitou I Lyophyllum fumosum (PERS. ex FR.) ORTON., syn. Tricholoma conglobatum (VITT.) RICKEN/ a líhou srostlou /Lyophyllum connatum (SCHUM. ex FR.) SING., syn. Tricholoma connatum (SCHUM. ex FR.) RICKEN/. Líha klubčitá roste již v létě, více mimo les, má menší, tmavě šedavé, většinou pravidelnější, na okraji podvinuté klobouky. Líha srostlá roste spíše na podzim, je velmi podobná první, ale má kloboučky bělavé až bílé. S jedovatými houbami se žádná z těchto tří líh nemůže zaměnit. Proč nejsou v seznamu tržních hub, není známo. Na trzích se dříve prodávaly všechny tři druhy, někdy i pohromadě, jako čirůvky klubčité. Z lidových názvů jsou známější: baraničky, hromaždilky či shromaždilky, matičky a vrzavky.